Dojemný a nezapomenutelný román.
Hodnocení a vlastní pocity
Itálie, 1956, Marisa Balestrieriová, dcera majitelů zavedeného obchodu Letizie a Ettoreho Balestrieriových si bere Stelvia Ansalda, příručího v otcově obchodě. Po dvou letech se jim narodí syn Ettore. O něco později se narodila dcera Elisabetta. Sestra Marisy Balestrieové, Emma, má dceru Miriam.
Roku 1980 byly šestnáctileté sestřenice Betty a Miriam přepadeny na pláži třemi muži a znásilněny. Betty nepřežila. Miriam se vrátila domů a nikomu nic neřekla – nikdo netušil, že na pláži byla také. Policejní vyšetřování bylo bezvýsledné.
Román je po počáteční dramatické zápletce spíš klasický, líčící život více lidí, kteří žijí s touto vzpomínkou. Prostě život jde dál, musí jít dál, i když myšlenky všech zúčastněných se vracejí k minulosti. Autorka velmi jemně a citlivě vypráví ten dlouhý příběh, ve kterém se zcela zlidšťují i tvrdší nátury a i těm nejměkčím čas otupí jejich žal a stávají se přirozeně smířenějšími. Prostě velmi mnoho stránek, na kterých se toho moc neděje.
Miriam je od události psychicky na dně. Její cesta se při obstarávání silných léků zkříží s dealerem drog Leo De Mariou. Ten se do ní zamiluje, nechá kvůli ní dealerství a snaží se žít jen pro ní. Pochopí postupně co se kdysi stalo a je rozhodnut násilníky vypátrat. Objeví totožnost prvního, ale ten za neobjasněných okolností padá z mostu.
Postupně pozná jména dalších – jeden z nich je syn policejního důstojníka, který tenkrát smrt Betty vyšetřoval. Oba jsou zatčeni a souzeni. Miriam se (asi pro jisté oživení té nudy) ještě stačí předávkovat léky a pobývá dlouho v nemocnici a později v sanatoriu. Leo trpělivě čeká. Dobrý konec všeho děje už byl dlouho očekávaný a tedy bez překvapení.
Autorka, byť píšící v současnosti, zvolila začátek příběhu zasazením jeho děje do velmi konzervativní, puritánské, nábožně založené italské společnosti v poválečném období padesátých let. Chování a názory lidí, jejich dialogy, jsou pro nás, naší dnešní ateistickou a moderní společnost opravdu těžkopádné a pro mladé čtenáře nejspíš nudné a nepochopitelné.
Po přenesení děje do osmdesátých let by člověk očekával nějaký projev temperamentu v již modernější společnosti. Ale nuda pokračuje a průběh děje je kupodivu ještě zdlouhavější – prostě románový. Policejní vyšetřování je (pro nás znalé moderních krimi seriálů) zcela bezkrevné a vlastně pro děj naprosto nedůležité. Prostě nuda neustálého líčení myšlenkových postupů a prostředí.
Posun (ale dost mírný a dost pozdě) v atraktivnosti a čtivosti nastává až při pátrání Lea De Marii po útočnících. Konec knihy dokázala autorka opět pozměnit na zdlouhavý románový cajdák a nechala děj víc zčervenat.
Čtenář po dramatickém úvodu nejspíš očekává trochu krimi. Je tedy pravděpodobně velmi zklamán. Ale tím, že dnes chceme obvykle všechno rychlé a plné událostí a dějových zvratů. Toho se však opravdu nedočká. Nachází spoustu staromódní slušnosti a upřímných citů.
Představení autora
ROBERTA RECCHIA
se narodila v Římě v roce 1972 a vystudovala obor evropské a americké jazyky a literatura. Nějakou dobu žila ve francouzském Lille, kde získala magisterský titul v oboru Relations Interculturelles et Coopération Internationale. Deset let pracovala ve velké firmě, poté kancelářskou práci opustila a v současné době vyučuje angličtinu na střední škole v Římě. Její vášní je film a literatura, zejména ruština a francouština. Žije se svou čivavou Claudiem v malém městečku na pobřeží Lazia.
Technické údaje
Název: Vždycky zbývá naděje
Autor: Roberta Recchia
Rok vydání: 2025
Originál: Tutta la vita che resta, 2024
Překladatel: Olga Čaplyginová
Vydavatelství: Grada – Cosmopolis
ISBN: 978-80-247-1131-7
Krátký úryvek z knihy
Za všechny ty roky viděl na pláži dva utopence, a to, co si z těch děsivých scén pamatoval, stačilo na to, aby s jistotou řekl, že Betta Ansaldová se nejspíš neutopila. Ale mrtvá byla, to ano. Když zvedl obě ruce k hlavě, vyšla mu ze rtů záplava proseb ke všem svatým, panence Marii, mučedníkům i Ježíši, protože nemohl uvěřit, že zrovna on se na tohle musí dívat. Co tak hrozného provedl? Chtěl se ráno jen vyspat! Rozhlédl se okolo a hledal pomoc. Ne pro Bettu, pro tu už se nedalo nic udělat. Ale sám pro sebe. Co má dělat?
Podrobnosti o knize:
Obal: pevná vazba s přebalem
Počet stran: 416
Rozdělení: prolog, 13 kapitol, epilog, obsah
Ilustrace: NE
Slovem o knize:
Stelvio a Marisa mají dvě dospívající děti a i po letech manželství se stále hluboce milují. Všechno se ale osudově změní jedné letní noci, kdy je jejich dcera Betta spolu se sestřenicí Miriam napadena na pláži. Útok bohužel nepřežije. Stelviovi a Marise se zhroutí svět a bolestná ztráta poznamená i jejich harmonický vztah. Miriam je zdrcena, propadá závislosti na lécích a vyšetřování tragické události zpomalují předsudky a opomenutí. A přece – pod smutkem a marností začne po nějaké době znovu klíčit semínko naděje a lásky.
#spoluprace #grada #cosmopolis
Zdroj:
RECCHIA, Roberta. Vždycky zbývá naděje. Praha: Cosmopolis, 2025. ISBN 978-80-247-1131-7.
RECCHIA, Roberta. Vždycky zbývá naděje. Online. Grada. 2025. Dostupné z: https://www.grada.cz/vzdycky-zbyva-nadeje-13979/. [cit. 2025-03-17].