Hodnocení a vlastní pocity

Druhý díl série hokejových chlapců z Briarské univerzity nezklamal a naplnil očekávání, která jsem od něj měla.  Celkově mohu říct, že jsem spokojená, příběh byl milý, čtivý a vtipný. Užila jsem si ho a utekl jako voda. Velmi mě potěšila krátká zmínka o postavách z přechozích dílů.

Velmi povedený byl především maskot Pablo Vejcobar. Když přišel trenér s vařeným vejcem a myšlenkou, že pokud se dokáží jako tým postarat o vejce aniž by se  mu něco stalo, můžou se starat o prase, které chtějí jako maskota, byla jsem šokovaná a smála jsem se na celé kolo. Hokejisti se tohoto úkolu ovšem zhostili s velkou odpovědností a z Pabla se vyklubala z něj jedna ze stěžejních částí celé knihy. 

Rozhodnutí Huntera držet celibát mi nejdříve přišlo praštěné, ale on si mě svou osobností naprosto získal a Demi, ta byla skvělá. Nica jsem naopak vůbec ráda neměla již od začátku. Neseděl mi k ní a ulevilo se mi, že jejich rozchod přišel celkem záhy. Oba hlavní hrdiny to k sobě táhne a odolat v období, kdy se Demi rozhodne, že Huntera chce, je pro něj velmi obtížné. Nevím, zda bych na jeho místě odolala.