Hodnocení a vlastní pocity

Třetí zahrada je historický román. Kniha je posazená do českého prostředí osmnáctého století, je velmi poutavá a čtenáře dokáže již po několika stránkách vtáhnout do svého děje. Příběh je velmi čtivý, emotivní, plný lásky, nenávisti, nepochopení i utrpení. Donutil mě nad ním přemýšlet i následující den a to se nestává příliš často. Několikrát jsem se přistihla, že mi bodlo u srdce a jednou dokonce ukápla slza. Kniha se bez problémů dala smlsnout jedním dechem a na jeden zátah. Svým způsobem se mi hrozně zalíbila.

A teď budu kapku hanit. Kniha má obrovský potenciál, který bohužel nebyl zcela využit a rozhodně by se na něm dalo hodně zapracovat a knihu pořádně propracovat. Rozhodně by si to zasloužila. Některé pasáže přímo prosili o hlubší rozvedení. Nápad na děj je povedený, užívala jsem si ho a ději jsem propadla, ale byla jsem strašně zklamaná jeho povrchností. Strašně moc jsem doufala, že další stránka naplní mou fantazii, kterou nepochybně kniha rozdmýchala, a já dostanu to, po čem toužím. Bohužel se tak nestalo. Trochu mi vadil na začátku a na konci vložený rozhovor dvou žen Jany a Sáry ze současnosti. Chápu, že se jedná o pomocné laso, které čtenáře má vtáhnout do příběhu, ale příliš mi to nesedlo. Docela jistě by se kniha obešla bez těchto částí a možná by jí to podle mého i prospělo. Přes čáru mi přišel závěr poslední kapitoly, kde se objevila Olivie z kláštera jako snoubenka Dariena. Nepochopila jsem, zda jsem to měla brát jako teoretický náznak pro další příběh nebo jako příliš sladký happy end.

Jedná se o autorčinu prvotinu, a proto jsem ke knize a jejímu hodnocení přistupovala s jistou dávkou empatie. Věřím, že další avizované romány budou mít stoupající tendenci v hloubce a propracovanosti. Rozhodně si je přečtu, moc se na ně těším.