Na knihu jsem se moc těšila. Je to úžasně milé, okouzlující čtení s krásným zakončením. 

Velice oceňuji ten způsob psaní, kde není příběh ukončen náhle šokujícím vývojem a happy endem uspěchaně vylíčeným v jedné krátké, závěrečné kapitole, jako kdyby autorovi právě došel dech  a fantazie. V tomto případě čtenář po většinu čtení tuší, jak to může dopadnout a prostě sleduje postupný vznik hlubokých vztahů. Vše samozřejmě na pozadí všemožných dílčích úspěchů, jak je to u bohatých lidí v těchto knihách přirozeně samozřejmé. 

Romantické knihy mají jen dvě varianty. Buď se na začátku Ti dva snášejí jako kočka a pes, a tak po polovině knihy to bouchne a zblázní se. Nebo jsou si od začátku sympatičtí, ale kvůli právě skončeným či končícím vztahům jsou ostýchaví a žár stoupá zcela klidně, spolehlivě, bez šokujících zlomů. Druhá varianta je přirozenější – uklidňující. A tak to je i v této knize.

Caplinová bravurně rozvinula postupné vytváření citových vztahů mezi lidmi, kteří se právě čerstvě poznali. Její líčení vznikajících citů není vůbec opulentní a nabubřelé s úkolem ohromit čtenáře. Vše je tak  přirozené, že čtenář při jejím líčení počasí, prostředí a sliny sbíhajícím popisům jídel a  pití, má pocit, že je tam také. 

Původně jsem si myslela, že si na sebe autorka upletla bič, když se v ději objevilo více zamilovaných párů. Ale naopak. Uchopila děj úžasně, že nejde jinak než pět chválu. Jistě tam bylo trochu zdlouhavých popisů interiérů a lidských emocí, ale to být musí. To jinak nejde.

Tento díl už je desátý a po devátém Hradu ve Skotsku jsem se už jen na další díl těšila. Ve své podstatě jsou knihy velmi podobné, ale na druhou stranu celkem neodolatelné a vůbec jim to nevadí. Na rozdíl od jiných  autorů má Caplinová pokaždé jiného překladatele.